Máslovický masopust, 14.2.

Již dlouhou dobu se tu na blogu ničehož nic neudálo. Ona je totiž zima, milé děti, a v zimě se moc akcí nepořádá. Vyhneme se poznámkám o všemožných kulturních akcích, plesech a podobně. Akce, na které bych já rád, se prostě v zimě nepořádají.

Naštěstí už máme zimou skoro zdárně za sebou a začínají se vynořovat na svět předjarní radovánky. Jednou z nich je i masopustní veselí. Na jedno takové jsem byl pozván a s radostí jsem přijal.

Nejprve by ale bylo záhodno, abychom si připomněli něco s historie tohoto svátku. Masopust je třídenní lidový svátek, který pochází již z starověkého Říma a oslavoval boha Saturna coby boha slunce a brzký příchod jara. Název se samozřejmě liší dle státu a místa, kde se tradice uctívá.

Nicméně spojení s křesťanským kalendářem tu také nalezneme. Slavilo se vždy ve dnech předcházejících Popeleční středě, která předznamenává čtyřicetidenní půst, trvající až do Velikonoc. Jak je pohyblivý datum Velikonoc, posouvá se i samotný masopust.

Před samotnými oslavami předcházel Tučný čtvrtek, kdy se mělo hodně jíst a pít, aby byl člověk dobře připraven na následující rok. Zábava začla pak v neděli a to muzikou v místní hospodě. Netancovalo se ale jenom uvnitř, nýbrž i na návsi a kdekoliv to bylo možné. V pondělí se konal tzv. Mužovský bál, kde směli tancovat pouze sezdaní. Ti, kteří ještě nevstoupili do svazku manželského mohli akorát přihlížet.

Vyvrcholením svátku bylo úterý, kdy se ve vsi objevily masky rozličných druhů a chodily od domu k domu. Hrály se různá divadelní představení a vůbec záleželo na vtipu a umu lidí, jak se dovedou vyblbnout. V maškarním průvodu pak byly i masky, které nemohly nikdy chybět. Byl to medvěd, kobyla, kominík, bába s nůší a mnoho jiných. Jak masky putovaly, byly vždy v každém stavení pohoštěni. Povětšinou to bývalo pohoštění tekuté ve formě pálenky či piva. Zde bych rád podotknul, že to musel být solidní útok na játra. Vezmeme-li si takovou vesničku o pár desítkách stavení, tak na konci se všechny masky tak maximálně odplazily domů. Avšak o půlnoci veškeré veselí ustalo, ponocný oznámil nový den a vyzval všechny, aby šli domů. Začínal totiž samotný půst.

V Máslovicích organizovali také masopustní veselí, nicméně bohužel ne třídenní, ale pouze jednodenní. Ne, že by mi to vadilo, přeci jenom nejsem takový alkoholik, abych potřeboval pít celé tři dny v kuse. Samotná akce začínala již v devět hodin ráno, kdy se na náměstí otevřely stánky a, kdo by to byl čekal, začalo se prodávat. Nejobléhanějším stánkem byly zabíjačkové hody, kde byly k mání jitrničky, jelita, tlačenka a postupem času ještě mnohé jiné. Zahanbit se nenechal ani stánek určen pro udržení zdravého pitného režimu, kde se nalévala horká medovina, grog, svařák a pak také pivní grog.





Na fotce je možné vidět, jak jej připravovali. Byl to kotlík zavěšený nad ohněm, ve kterém se pomalu vařilo pivo (Krušovická dvanáctka) a do něj se semo tamo přiléval rum. Abych pravdu řekl, kombinace piva s rumem je mi proti srsti. Ono je mi na zvracení vždy, když někdo kombinuje pivo s čímkoliv najednou. Není tedy proto divu, že jsem nesebral odvahu, abych to vyzkoušel.



K ostatnímu prodeji jsem se ani nepřiblížil, jelikož sladkosti, balónky a jiné cetky mne nezajímaly. Sám osobně jsem přijel až skoro v jedenáct hodin, abych se zúčastnil největšího lákadla dne - zabíjačky. Jen sem přišel na náměstí, už stál dav kolem jednoho rohu, kde se na svojí diváckou reprízu chystal řezník s pomocníky a na premiéru (zároveň s derniérou) pak na druhém konci pašík. Nebyl moc velký, řekl bych takové nedokrmené prase, ale co by člověk chtěl, že ano.



Kupodivu nikdo pašíka neznervózňoval, nechali jej jednou se projít (asi poslední přání) a pak nastoupila pistole a pic ho! Zkušení pomocníci ihned přiběhli, prořízli tepnu a sebrali ještě horkou krev na prejt. Dále následovalo napaření a odrbání prasete do čista, aby mohl být pověšen a zpracován. To už jsem vidět nepotřeboval, pač je to proces zdlouhavý a nudný. Vrátil jsem se proto do fronty, abych domů přinesl nějakou tu jitrničku a tlačenku (mimochodem ji mám dneska k večeři a už se na ní těším).

Byl jsem tam sice autem, ale dopřál jsem si trochu teplého grogu, protože zima byla velká. Tedy nikterak mnoho stupňů pod nulou, ale vítr dokonal dílo zkázy. Můžeme být ale spokojeni, že nepršelo, nebo nechumelilo.

Celou dobu pak atmosféru podmalovávalo hraní a zpívání skupiny "The Švejk Band" (tak se prosím pěkně sami jmenovali). Ke zpěvu se přidávali i samotní vesničané, kteří s postupující dobou (půl jedné odpoledne) již měli nějakou tu skleničku v sobě na zahřátí. Ne všichni byli přírodou obdařeni hudebním sluchem, a tak jsem musel od pár z nich odejít, protože by to moje uši nevydržely.



Po poledni také na pořad přišlo divadelní představení, které znázorňovalo příběh panny Doroty, kterak za krále se nechtěla provdat, jenom Ježíšovi se upsala a ke katovi byla poslána. Anděl ji na nebe vzal a zlého krále čert do pekla sebral. Inu, příběh to byl hezký a veršovaný. Hlavní přednes měla paní starostka a, nyní budu spekulovat, její manžel. Docela se mi líbí, že se sama starostka o svoji obec stará a nebojí se zapojit do všeobecného veselí. Kéž by takto na nás mysleli i ostatní naši zastupitelé.

Asi v půl druhé přišel na pořad dne průvod masek. Myslím, že fotky budou mluvit za sebe a tato skutečnost nepotřebuje bližšího komentáře.

Řekl bych, že první větší akce v tomto roce byla opravdu úspěšná a věřím, že v Máslovicích vymyslí zase nějakou taškařici, které se budu moci zúčastnit.