Malování aneb stěhovací maraton

Řekl jsem si, že sem budu dávat pouze akce nějakého významu a většinou z nějakého putování. Když jsem začínal malovat, neměl jsem sebemenší chuť něco sepisovat a už vůbec to pak publikovat. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem předělal svůj pokoj relativně k nepoznání, rád bych se o to s někým podělil.

Nejprve tedy pár fotek a pak stručné shrnutí celého procesu. A ano, je to akce vícedenní, konkrétně pětidenní (od neděle do čtvrtka). Jenom tak na okraj, těch fotek je více. Proklikněte se na album a tam se můžete pokochat dalšími záběry.






Nejprve tedy několik poznámek k minulosti. Celý pokoj byl vždy vymalován čistě bíle a na zemi ležel hnusný a vypelichaný koberec. Tento rok, když už jsem začal malovat (někdo by řekl, že jsem byl k tomu dokopán, ale není na tom zbla pravdy), jsem se rozhodl pro naprostou změnu.

Kombinace barev jest oranžová, modrá a bílá. Všechny stěny jsou oranžové, strop je bílý s modrými pruhy (jak je možno vidět na fotkách) a na podlaze se nyní nachází lino.

Říkal jsem si, že lino bude hnus a nebude to mít vůbec žádné kouzlo. Mýlil jsem se na celé čáře. Tedy mně osobně se to líbí a nevadí mi, že nestojím až po pás zavalen v houšti bavlněných chlupů. A kdyby ste se tázali, proč lino a ne plovoucí podlaha či parkety, odpověď je zřejmá - nemám na to prachy!

Na závěr krátkého vstupu bych si dovolil zamyšlení nad lidským počínáním. Je samozřejmé, že malování v sobě nese i nechutnou povinnost všechno pohyblivé vystěhovat, nepohyblivé sundat a taky šoupnout pryč a v neposlední řadě to všechno zopakovat směrem opačným, tedy umístit zpět na své místo. Nejsem psycholog, ale možná by se dala zpracovat socio-psychologická studie na téma "Dej člověku šuplík či skříň a koukej, kolik si toho dokáže za pár let nasyslit." Toto nechť naprosto vystihuje můj problém. Když jsem se v neděli večer odhodlával k tomu, abych vynosil všechny věci z pokoje, netušil jsem, že toho bude taková hromada. Jen, co jsem pozotvíral všechny šuplíky, ve skříni jsem odstranil první vrstvu bordelu, odkryly se nové a nečekané možnosti, neboli vrstvy neupotřebitelného šmejdu, co jsem za ty roky nevyhodil. Kompletní vystěhování bylo na několik hodin, než jsem to celé přebral a někam odnosil. Proto jsem pro zrušení skříní a šuplíků. Když totiž člověk na ty věci nevidí, tak je nevyhodí. Kdybych se na ně musel celý den koukat, tak by po pěti minutách letěly z okna.

To by bylo vše, vážení přátelé. Já se jdu potýkat s poslední várkou věcí. Jenom doufám, že popelnice bude stačit...

Prázdniny a učení

Tyto dvě věci rozhodně nejdou dohromady! Bohužel jsem byl tento semestr vržen před nehezký úkol a to studovat v době, kdy mají ostatní volno a plně se věnují letním hrátkám. Co víc, jsem na to studování sám a v tom je ta největší potíž.

Všechno vzniklo vyhazovem z jedné velmi nehezké zkoušky - Paralelní systémy. Následný opravný termín byl vypsán na 3. července s tím, že v září už další termín být nemusí. Naštěstí jsou to jenom kuloární zvěsti typu JPP (jedna paní povídala). Nicméně mám k dispozici tři termíny a na září bych už ty zbylé dva nenamlátil ani omylem. Vsadil jsem tedy na divokou kartu a zkusím urvat trojku nyní v červenci.

V čem je problém? V tom, že jsem zvyklý se spoléhat na naší studijní skupinku, ve které se dokážeme podržet a před zkouškou řádně vyhecovat k vyšším výkonům. Za ta léta, co to takto provozujeme, jsem si na tento způsob učení zvykl tak moc, že si již nedokážu vytvořit vlastní učební program. Například dneska jsem strávil jenom hodinu tím, že jsem se snažil vymyslet, co všechno a jak podrobně musím zopakovat a co se doučit, abych měl alespoň nějakou šanci uspět. Může se vám to zdát směšné, ale pro mne je tohle zkouška sebe sama. Přeci jenom jsem postaven poprvé do role, kdy se s tím musím poprat sám!

Tak mi přejte štěstí.