úterý 5. října 2010

Sankt Petěrburg - Petěrgof, Strelka, noční mosty

Druhý den byl nabitý od svítání do svítání. Lépe a méně obrazně řečeno jsme měli program jak na den, tak i noc. Přeci jenom noční zvedání mostů si nemohu nechat ujít, když je to taková atrakce. Nicméně jsme se opravdu nešetřilia naložili jsme si celodenní návštěvu okolí Petrohradu - Stel'ku a Petěrgof (zde překrásný Petrodvorec).



Hnedle po ránu a krátké snídani jsme se vydali hledat maršrutku, která nás dovezla na půl cesty do Petěrgofu, do Strel'ky. kde hodlal Petr I. vystavět své letní sídlo, než byl nucen kvůli nepříznivému umístění stavby přesunout projekt směr Petěrgof.Z vlastní realizace zde zbyl pouze celodřevěný zámeček, který měl sloužit jako dočasné sídlo panovníka při dohlížení na průběh stavby stejně jako předloha pro budované dílo a část tohoto už postaveného. Je vidět, že místo je častým cílem turistů, a proto je jak stavba tak i přilehlá zahrada udržována v perfektním stavu.



Krom turistických atrakcí je Strelk'ka domovem či letním místem pro velmi zámožné Rusy. Honosné vily, které se vyhřívají naletním slunci uprostřed rozlehlých zahrad, mluví za vše. Zároveň, a to je nutné neopomenout, se v tomto městečku konal summit G8, pro který nechal bývalý prezident Putin zrekonstruovat ono carské sídlo za bezmála 9 miliard rublů a nyní celý komplex sloužíjako protějšek amerického Camp Davidu. Velmi působivé dílo.



Prohlídka města tím skončila a my se jali trasportovat své maličkosti do Petěrgofu, hlavního letního sídla cara Petra I. Ještě předtím jsme stihli navštívit krásný pravoslavný kostel, čímž jsme bohatě vyvážili Chrám Spasitele. Tento byl přístupný zadarmo, tedy pro normálnívěřící. Nakoukli jsme dovnitř a byl jsem překvapen rozdílem mezi pravoslavným a katolickým kostelem. V první řadě je to nepřítomností lavic, lidé tedy po většinu bohoslužby stojí. Druhou věcí jsou obrázky svatých na jednotlivých sloupech stavby, ke kterým jakožto svým patronům chodí lidé, aby zapálili svíčku, pomodlili se, případně o něco poprosili.

Zpět na slunko Boží a šup do areálu Versailles východu, neboli Petrodvorce. Zde si dovolím malou vsuvku ohledně cen. Nevím, jak to chodídnes u nás, či jinde v zahraničí, ale v Rusku mají stále dvojí ceny. Přijdete-li k pokladně a plynnou ruštinou se začnete bavit s prodavačkou, dostanete lístek za polovinu ceny, někde méně, nekde více. Jako cizinec platítedocela nechutné sumy. Proto jsem byl moc rád, že jsem s sebou měl milou osůbku, která naštěstí plynně rusky hovoří, takže jsme na tom rozhodně vydělali.



Areál zahrad se rozkládá na obrovské ploše, kterou rozděluje hlavní kanál a systém důmyslných fontánek na dvě stejné poloviny. Jak je možné pochopit, je hlavním jmenovatelem všech atrakcí, mohu-li to takhle říci, voda, tedy fontány. Od krásně propracovaných, zlatými sochami zdobených,až po menší a zábavné pro děti. Myslím, že bude lepší, odkáži-li vás na fotky, které budou mluvit za vše.



Prohlídce jsme dali zhruba dvě hodiny, protože tak či onak jsme byli již docela upajdáni a vrhli jsme se na návštěvu k rodinné známé. Byli jsme opět velmi bohatě pohoštěni a zhruba v deset hodin večer jsme odjížděli zpět do Petrohradu. Kdo by se divil té pozdní hodině, nechťtoho zanechá, protože to je na místní poměry naprosto normální. Jak je dlouho vidět, člověku nepřijde, že už je tolik hodin.



Rychle jsme na hodinku zalezli do postele, abychom nabrali sil ku celonočnímu pochodu městem. Celonoční byl v prvé řadě kvůli metru, které končí svůj provoz v pul jedné a tím pádem bychom se neměli, až na taxi službu, jak dostat zpět domů. Nebylo nám to ale proti mysli,kdy člověk zažije město během celé noci, že?

Metro jsme stíhali předposlední, žel bohu nám to nebylo nic platné. Jakožto prvonávštěvník jsem nebyl seznámen s malou důmyslnou hříčkou, kterou si páni architekti na neznalé cizince připravili. Tímto hlavolamem je přestup na jednotlivé linky metra na zastávce Technologičeskij institut. Je to jediná zastávka, kde při výstupu z jedné soupravy, není na druhé straně nástupiště stejná linka v opačném směru, nýbrž druhá linka ve směru úplně jiném. Jednak se nám podařilo vyběhnout z metra, aniž bychom si to uvědomili (na schodech se to už nedalo vrátit), následně jsme se sicevrátili, ale jenom proto, abychom zmateně pobíhali mezi nástupišti a minuli všechna poslední metra. Inu, nálada nevládla uplně nadšená, pač já jakožto starý cholerik, k tomu v cizím městě a ješte pořádně neprobuzen, jsem nejspíše nebyl příjemným společníkem, což mi Mariánka hodně dlouhou dobu vyčítala. Nezbylo nám nic jiného, než vzít taxík.

Samozřejmě, že nás řádně oškubal, ale byli jsme na Palácovém náměstí, kde jsme v malém obchůdku koupili pitivo a uvelebili jsme se na naprosto plném nábřeží, kde se lodě shlukovaly ke startu. Cílem bylo podeplout každý most, který se v tu chvíli zvedal. My jsme na loď ani nechtěli, a proto jsme vše pozorovali ze břehu, konkrétně Admiralskoy naberezhnoy. Musím říci, že je to krásná podívaná. V půl druhé ráno se začnou zvedat mosty, doprava je přerušena a nákladní lodě mohou plout ven a zpět. Celé toto divadlo trvá do půl páté, kdy je se mosty opět svezou dolů a doprava se vrátí do starých kolejí. Než se tak ale stalo, stihli jsme se projít kolem Admirality až k Novému Holandsku, což bývával velký přistav pln čilého obchodního ruchu.



Nyní je tato vzletná stavba, zabírající menší ostrůvek na Něvě, prázdná s vymlácenými okny, čekající na rekonstrukci. Škoda, z vnějšku je tovelmi hezká budova.

Avšak ne všechny plány, které jsme si narýsovali, nám vyšly. Chtěli jsme shlédnout na město z věže chrámu sv. Izáka. Za dne mají vstupné 100 rublů, což je přijatelná cena. Co nás dorazilo byla změna z denní na cenu noční. Ta činila 300 rublů se vším všudy. Pěkné. Nechali jsmeochoz ochozem a raději myslíme na plány další.



Poté, co se zvedly mosty, se rozednilo a my pochodem přes Palácové náměstí, kde hrál naprosto úžasný saxofonista (když vezmeme půl šesté ráno, prázdné náměstí, Zimní palác před sebou a do toho všeho libé tóny hudby...), jsme se blížili zpět k Moskevskému nádraží přes celý Něvskýprospekt až ke stanici metra, kde v šest měli otevírat. Nemusím snad dodávat, že jsme sebou praštili do peřin, co nejdříve to šlo a užívali si slastný pocit plně využitého dne.

Žádné komentáře: