Kopali chlapci, kopali

Je tomu již dvacet pět let, co byla zasazena malá hruštička na naší zahrádce. Napřed jsem jí moc nevnímal, přeci jenom mi byla naprosto ukradená, když jsem měl všude okolo nějakou tu hračku. Ani můj první nožík, se kterým jsem místo do hrušky šel raději ničit drahé a krásné schody, nepřiblížil moje kroky tomuto stromku.

Pak začala plodit a já jsem si uvědomil, že tu máme nějaký strom, který mi může být i prospěšný. Hrušky vesele zrály rok co rok, spokojenost na všech stranách (tedy osobně jsem se jí neptal, ale kdyby nechtěla, tak snad nic nevyplodí, to dá rozum). Pak přišel malý hajzlík, říká se mu "padlí". Tento houbovitý humus zničil tak hezký strom, listy znetvořil a vysál všechnu životní sílu, kterou hrušeň ještě měla.

Došlo tedy na nejhorší, porážka nevyhnutelná. Termín byl domluven, dva statní pomocníci přišli kamarádovi na pomoc v těžké chvíli. Přeci jenom je to i záležitost srdeční, proto ta morální a fyzická podopora. Jenomže příroda si řekla:"Ne! Takhle, chuligáni, to tedy opravdu nepůjde."

Ještě v den exekuce lilo jako z konve, půda se hezky nasála a bylo vymalováno. Nicméně jsme přeci chlapi, tak nebudeme odkládat nepříjemnosti na potom a vrhneme se do toho po hlavě. Nářadí připraveno, pivečko roztočeno, hruškovice otevřena a můžeme začít.

Nejprve se k popravišti postavíme a zrakem znalců posuzujeme další taktiku. Nejsnazším přístupem bude direkt na bránu - okopat, podkopat a vyvrátit. Řeknu vám na rovinu, že z té malé hruštičky se stala pěkná svině. Mrcha se rozrostla a nechtěla se jen tak nechat porazit (ono kdo by taky o svůj život nebojoval, že?). Kopali jsme, kopali, až nám bylo sakra horko. Nejenomže byla půda nasáklá a byla zbytečně těžká, ale brzy jsme se dostali na jílové podloží, které nám práci ještě přidávalo.

Je pravdou, že klacky pod nohy nám padaly skoro samy. Samotný bůh nářadí se proti nám spikl a když Pavel ohnul hliníkovou lopatu skoro k nepoužití, Petr další zlomil a já pak ohnul malou zahradní lopatku, říkal jsem si, jestli se nám to dneska vůbec podaří.

Podařilo, milé děti, podařilo. Po třech hodinách úporného souboje s nepřízní osudu jsme chudinku vyvrátili a odkouleli stranou. Nevěřil bych, že ten poslední kus kmene bude tak těžký. Ale což. Dobrá věc se podařila a my mohli jít oslavovat úspěch, dvanáctka plzeň a k tomu domácí čepování, to je odměna nade vše.