Malování aneb stěhovací maraton

Řekl jsem si, že sem budu dávat pouze akce nějakého významu a většinou z nějakého putování. Když jsem začínal malovat, neměl jsem sebemenší chuť něco sepisovat a už vůbec to pak publikovat. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem předělal svůj pokoj relativně k nepoznání, rád bych se o to s někým podělil.

Nejprve tedy pár fotek a pak stručné shrnutí celého procesu. A ano, je to akce vícedenní, konkrétně pětidenní (od neděle do čtvrtka). Jenom tak na okraj, těch fotek je více. Proklikněte se na album a tam se můžete pokochat dalšími záběry.






Nejprve tedy několik poznámek k minulosti. Celý pokoj byl vždy vymalován čistě bíle a na zemi ležel hnusný a vypelichaný koberec. Tento rok, když už jsem začal malovat (někdo by řekl, že jsem byl k tomu dokopán, ale není na tom zbla pravdy), jsem se rozhodl pro naprostou změnu.

Kombinace barev jest oranžová, modrá a bílá. Všechny stěny jsou oranžové, strop je bílý s modrými pruhy (jak je možno vidět na fotkách) a na podlaze se nyní nachází lino.

Říkal jsem si, že lino bude hnus a nebude to mít vůbec žádné kouzlo. Mýlil jsem se na celé čáře. Tedy mně osobně se to líbí a nevadí mi, že nestojím až po pás zavalen v houšti bavlněných chlupů. A kdyby ste se tázali, proč lino a ne plovoucí podlaha či parkety, odpověď je zřejmá - nemám na to prachy!

Na závěr krátkého vstupu bych si dovolil zamyšlení nad lidským počínáním. Je samozřejmé, že malování v sobě nese i nechutnou povinnost všechno pohyblivé vystěhovat, nepohyblivé sundat a taky šoupnout pryč a v neposlední řadě to všechno zopakovat směrem opačným, tedy umístit zpět na své místo. Nejsem psycholog, ale možná by se dala zpracovat socio-psychologická studie na téma "Dej člověku šuplík či skříň a koukej, kolik si toho dokáže za pár let nasyslit." Toto nechť naprosto vystihuje můj problém. Když jsem se v neděli večer odhodlával k tomu, abych vynosil všechny věci z pokoje, netušil jsem, že toho bude taková hromada. Jen, co jsem pozotvíral všechny šuplíky, ve skříni jsem odstranil první vrstvu bordelu, odkryly se nové a nečekané možnosti, neboli vrstvy neupotřebitelného šmejdu, co jsem za ty roky nevyhodil. Kompletní vystěhování bylo na několik hodin, než jsem to celé přebral a někam odnosil. Proto jsem pro zrušení skříní a šuplíků. Když totiž člověk na ty věci nevidí, tak je nevyhodí. Kdybych se na ně musel celý den koukat, tak by po pěti minutách letěly z okna.

To by bylo vše, vážení přátelé. Já se jdu potýkat s poslední várkou věcí. Jenom doufám, že popelnice bude stačit...