Abych tak nějak ozřejmil, cože se to vlastně konalo za akci. Jeli jsme na výlet do Hamburku, abychom navštívili Miniature Wunderland, což je největší model železnice na světě (možná jenom v Evropě, čert ví). Sestava zájezdu byla - Tomáš (kolega z FELu), Katka a já. Tuto atrakci objevil kdysi Tomáš v jedné reportáži Objektivu, dávaném v České televizi. Již na obrazovce to vypadalo nádherně a nemohli jsme odolat, tak skvělý model a ještě ke všemu tak rozsáhlý, no to se musí vidět na vlastní oči. Tak se stalo, že jsme výlet dohodli a jelo se.
Plánovali jsme, že tam strávíme dva dny. Přeci jenom Hamburk není blízko, prakticky je to osm hodin jízdy autem, a proto jsme zvolili variantu ubytování v hostelu a druhý den zpět. Nicméně to předbíhám. Prozatím jsme na dálnici směrem na Teplice a Ústí nad Labem. Cesta přes ČR trvá poměrně krátce, zhruba hodinku a něco. Nikde jsme se moc nezdrželi, akorát u poslední pumpy jsme dočerpali plnou nádrž a dali si kafčo. S tím benzínem to bylo velice prozíravé rozhodnutí. Netušili jsme totiž, že chlapci německý mají litr naturalu za 1,70 eura. Což u nás vyjde zhruba na 40,- Kč a možná ještě více. (nechce se mi to přepočítávat) Tudíž to znamenalo snažit se platit za hranicemi co nejméně.
Cesta po rodné zemi nebyla moc příjemná. Hustě pršelo a foukal vítr. Na hranicích se to moc nezměnilo, pršelo stále a hodně. Vzhledem k tomu, že jsem rozložil a složil pončo den před tím, byl jsem alespoň v koutku duše ujištěn, že tam nahoře mne někdo má rád a dopřeje nám hezké počasí.
Abyste pochopili, historie rozkládání ponča se táhne do hluboké historie Iriador Reiseburo, kdy jsem před trekem rozložil pončo, abych věděl, jak se s tím přesně operuje, složil jsem jej a pak se celou dobu pobytu na Korsice nepoužilo. Postupem času jsem tázán a je na mně vyžadováno, abych před každým výletem pončo rozkládal a skládal, aby bylo hezky. Nyní jsem to provedl sám a rád, páč předpovědi nevěstily nic dobrého. Vyplatilo se to!!
Musím říci a nebude to jistě žádným překvapením pro nikoho, cestování po dálnici, zvláště 7 hodin dlouhé, je hrozně únavné. Musím tady složit Tomovi poklonu, protože odřídil celou cestu tam i zpět, i když jsem mu nabídl svoji pomoc, že to za něj na nějakou dobu vezmu. Udělali jsme cestou několik přestávek na kafe, protáhnutí a vůbec pro uvolnění těla a ducha.
No a už jsme byli v Hamburku. Tady bych poznamenal, že si nejspíše pořídím satelitní navigaci pro vlastní cesty, protože když jsme přijeli do neznámého města plného dopravního chaosu a klikatých uliček, navigace nás dovedla k cíli v nejmenším možném čase. (A ne tak jako v Berlíně a Drážďanech mnohokráte před tím, kdy jsme bloudili i hodinu)
Hostel jsem díky navigaci našli za chvilku, ubytovali jsme se, navečeřeli a rozběhli se na obhlídku města. Hostel jsem vybral v blízkosti přístavu, což neúmyslně bylo i nedaleko samotného Wunderlandu. Takže jsme vyrazili k vodě a zkoumali jsme místní architekturu. Řekli jsme si, že nejprve obhlídneme místo, kam zítra půjdeme a pak se podíváme okolo, co by tam bylo k vidění.
Chvíli jsme bloudili v úzkých uličkách, ale nakonec jsme přeci jen našli bývalou budovu přístavních skladů, ve které nyní trůní model železnice. Ulevilo se nám, že příští ráno nebudeme muset chodit daleko a tak jsme se rozešli do centra. Navštívili jsme ruiny katedrály sv. Nikolaie, která byla bombardována za 2. světové a v tomto stavu byla zachována dodnes, jako památka na ty doby. Cestou zpět k hostelu jsme zaskočili i do katedrály sv. Mikuláše, dle mého názoru asi největší kostel v Hamburku. Pak následovala zmrzlina, vínko, pozdní večere již na pokoji a sladký spánek po rušném dni.
Druhý den ráno jsme vstávali v půl osmé, protože jsme chtěli opustit pokoj do osmi a vydat se směr Wunderland a být ve frontě v devět, abychom pak brzy vyjeli směr domov. Snídali jsme sedíc na okně v přízemí některé z okolních budov Wunderlandu - taktéž budovy bývalých skladů. Tomáš celou dobu básnil o tom, jak si jednou, jako zámožný podnikatel pořídí Porsche 911 a snažil se jej najít v mumraji projíždějících aut, aby ho i Katka viděla na živo. To se mu sice nepodařilo hned, ale až na cestě zpět k autu po celodenní prohlídce železnice. Musím říci, že Porsche je nějak moc oblíbené - za ty dva dny, co jsme v Hamburku byli, jsem jich viděl snad asi 40.
Těsně po deváté hodině ranní jsme vstoupili na místo činu. Abych řekl pravdu, všechny dojmy se nedají tady ani popsat. Jsem velkým fandou veškerých modelů a železnice zvlášť, ale toto předčilo veškeré moje očekávání. Vše je rozděleno do pěti místností, které jsou z velké části pokryté modelem světa. Každá místnost zasvětili jednomu tématu a dle toho se odvíjí konstrukce celého modelu. Do dnešního dne mají udělány následující lokace - Švýcarsko, Alpy, Hamburk, Skandinávie, Amerika. Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Ono toho totiž bylo tolik, že jsem pak postupně přestal vnímat a pouze polykal tu scenérii.
Nebudu tu popisovat, co tam všechno bylo za detaily, o tom pohovoří fotky jak moje, tak Tomovy (odkazy na ně jsou pod článkem). Co ale musím vypíchnout jsou naprosté detaily modelovaného světa. Nejenom že jezdí všude vláčky - spousta tunelů, nádražíček, mostů a jiných serepetiček, jezdí tam i auta. Chlapci vyvinuli systém navigace aut. Tudíž autíčka mají nascriptováno, kudy mají jezdit a ony si dokáží dojet do nabíječky pro trochu té šťávy a pak zase zpět na trasu. Mají udělány výjezdy hasičů k požárům, které vznikají na různých místech krajiny a mnoho dalšího. V neposlední řadě je nutné vzdát hold modelářům panďuláčů, kteří tvoří nedílnou součást jakéhokoliv většího modelu. Tady si vývojáři opravdu vyhráli. Každý panáček je vykreslen a vymodelován do nejmenšího detailu, tričko, kalhoty i boty jsou nakresleny s maximální přesností. Prostě paráda. Tady není co dodávat, podívejte se na fotky.
Tehdy v Objektivu říkali, že je tak optimální strávit tam čtyři hodiny, aby člověk viděl všechno. My jsme tam strávili hodin šest a i tak je tam toho mnoho, co jsme pro únavu museli přejít rychleji a neměli jsme možnost to prozkoumat tak do detailu. Rozhodně bych se tam rád vrátil po nějaké době, abych viděl co se tam změnilo, protože modely jsou postupně vyvíjeny za běhu. Nyní probíhá vývoj celého letiště, tak si myslím, že se máme na co těšit.
Cesta zpět proběhla bez jakýchkoliv potíží. Byli jsme řádně unaveni a domů jsme dorazili zhruba o půlnoci. Ráno pak mne nečekalo nic jiného, než cesta do školy, ale to už sem nepatří. Tento výlet, i když byl drahý, stál rozhodně za to. Jedině doporučuji!!
Na závěr si dovolím takovou perličku. Tomáš nejenom, že fotil, ale i natáčel. Kompilace videa a fotek, podbarvená mnohdy chytlavou muzikou je nedílnou součástí celého výletu, takže přikládám.
Miniature Wunderland - Hamburg 2008
Moje fotky
Tomovy fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat