Máslovické odpolední skotačení se Skoty - 7.6.

Zkouškové je v plném proudu. PARy, neboli paralelní systémy mi nyní "zpříjemňují" celé dny. Abych pravdu řekl, ještě jsem se na žádnou zkoušku neučil od rána do večera. Dokážete si tedy představit, jak takové dny vypadají - vstát, snídaně, učení, oběd, učení, večeře, učení, spát. Dost mě to ubíjí. Proto jsem byl velice rád, když jsem byl pozván na odpolední skotačení, abych si vyčistil hlavu.

Toto skotačení - příznačně se Skoty - se konalo v malé vesničce Máslovice (kousek od Vodochod a na SZ od Prahy) a bylo to již 13. tradiční setkání. Slavnost začínala v jednu hodinu odpoledne, ale doprava a učební povinnosti mi dovolily přijet až ve dvě. O nic jsem ale nepřišel, za což jsem byl vděčný.

Po zaplacení vstupného, které jsem ale neplatil, pač jsem byl zván mamkou a Slávkem, jsem dostal identifikační kostkovanou pásku, která putovala do knoflíkové dírky na límci košile. Poté už mne zavalily proudy lidí a hezká muzika.



Usadili jsme se na laviččce proti pódiu a dali si pivko. Jak jsem se tak rozhlížel po náměstí, struktura stánků byla takováto (díváme-li se čelem k pódiu, tak zleva doprava po obvodu): Pokladna, prodej suvenýrů, Skotské chlebíčky a palačinky, občerstvovací místo pro hudebníky, zvukaře a všechny účinkující, samotné pódium, pak na druhé straně náměstí stánky s whiskey, tradičním skotským jídlem, vínem a nakonec i s pivem a klobásami.
Prostředek náměstí byl z poloviny zastaven stolky a lavičkami a zbytek byl nechán tanečníkům.



Po chvíli sezení a povšechního seznámení s okolím jsem vytáhnul foťák a jal se zachytit pár dokumentačních snímků. Mezitím se střídala hudební skupina Hradní Duo a místní Skoti, kteří vyučovali všechny okolostojící a tance-chtějící civily tanci. Bylo to zajímavé hopsání, při kterém se nejeden člobrda pořádně zapotil. Co se týče hudební skupiny, tak tu hodnotím velice kladně, muzika se opravdu líbila.



Jak jsem tak s foťákem obíhal náměstí, zastavil jsem se i u stánku s whiskey. Následující fotka dokládá, že tam měli mnoho a mnoho druhů tohoto dobrého nápoje.

Studoval jsem i ceník a zarazila mne čtyřicetiletá whiskey (0.7 litru) za něco málo více než 50 000,- Kč. To je docela dobrá pálka. Zajímalo by mě, kolik lidí si takovouto lahvinku domů koupí. To bych se bál i pít.



Z ničeho nic muzika ustala a paní starostka započala olympijskou disciplínu - hod polenem. Mohli házet děti - s menším polenem - a pak dospělí - větší polena. Taky jsem se zúčastnil. Ehm, výsledek snad raději nebudu komentovat. Co zde ale nutně zmíním, jaká jsou vlastně pravidla této disciplíny.



Hod polenem není zaměřen na sílu, ale na šikovnost házejícího. Cílem je totiž hodit poleno tak, aby se ve vzduchu otočilo o celou otáčku a dopadlo co nejblíže a nejrovněji k nakreslené čáře. Ten/ta, jenž hodí nejblíže a nejlépe, vyhrál/a.

V tomto závodě vyhrála dívčina. Cenou za první místo byla láhev whiskey. Nejlepší na tom bylo, že dotyčná nebyla ani plnoletá. Když ale slíbíla, že výhru předá rodičům, tak jí i dostala.

Pak nastoupili na řadu dudáci, dudačky, bubeníci a bubeničky. Velice hezké vystoupení.


Když skončili, přisla na řadu opět dvojice Hradní duo a výuka tanců. Večer se měla ještě konat taneční zábava, ale k té jsem se již nedostal, pač jsem se vracel domů, abych dokončil dnešní porci učiva.

Celkové hodnocení této akce je velice pozitivní. Vesnické až domácké prostředí, plno milých a přátelských lidí, to už se ve městě opravdu skoro nenajde. Proto jsem velice rád, že jsem se tam podíval. Zbylo mi ještě k prohlédnutí Máslovické muzeum výroby másla, ale to jsem odložil na někdy příště. V této oblasti je mnoho možností, kam si vyrazit na výlet a při této příležitosti zfouknout i muzeum.