neděle 15. června 2008

Pražská Muzejní noc, aneb fronta na banány

Stalo se dne 14. června léta páně 2008, že jsem se zúčastnil muzejní noci v mém rodném městě. Říkal jsem si, že to bude skvělá příležitost, jak se po dlouhé době dostat zase k troše kultury. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí.

Nemohu a ani nechci tady vykřikovat, že by se mi celá událost nelíbila, to ani v nejmenším! Právě naopak. Celé naše uskupení, které se společně vydalo na pouť Prahou, čítalo několik brontosauřic, několik červeno křižáků (ne pavouků a ani těch rytířů) a hrocha. Myslím, že takové uspořádání má velmi velkou šanci na úspěch.

Začínalo se na Vyšehradě, kde byly naplánovány kasematy. Já jsem se dostavil poněkud později, takže jsem podzemí bohužel propásnul. Nevadí, zajdu tam jindy. Se skupinkou jsem se potkal zhruba na polovině cesty od Vyšehradu k metru. Byl jsem mile překvapen, když jsme se ihned nevydali na cestu, ale naopak jsme si našli místo na palouku a holky vyndaly kopec jahod. Výborně jsme se nadlábli.

Poté naše kroky směřovaly přes Nuselský most k policejnímu muzeu. Tam na nádvoří se prezentovali záchranáři a policisté. Přišli jsme, když byla zrovna chvilka pro zásahovou jednotku. Akce byla rychlá a předpokládaný drogový dealer byl spolehlivě zpacifikován a odveden do basy. Pokračovali jsme k záchranářům. Ti měli kurs resuscitace, maskování zranění a pak trochu toho lezení po lanech a visutém žebříku. Samozřejmě jsem si to lezení musel vyzkoušet, přeci nebudu jenom nečinně přihlížet, že? Do samotného muzea jsme se nedostali, jelikož lidé vytvořili mentální špunt a bylo jich tam tolik, že jsme to raději vzdali a pokračovali na další plánované místo.

Tím bylo Hrdličkovo antropologické muzeum. V plánu byly ještě věže na Karlovo mostě a pak synagoga. Želbohu na to už nedošlo. Jak jsme přicházeli k Hrdličkovu muzeu, ukázala se celkem dlouhá fronta. Byli jsme si jisti, že běhěm pár desítek minut budeme uvnitř. Těch pár minut se protáhlo na dvě a kus hodiny, tudíž jsme byli mezi posledníma návštěvníkama a byli jsme tak utaháni, že po prohlídce bylo upuštěno od procházky a razili jsme si to domů.

Konec dobrý, všechno dobré... Nevím, ale myslel jsem si, že toho uvidím více a zároveň jsem nečekal, že tam bude takového lidu. Vždyť to je pak jasné, že když se do jednoho muzea chce narvat 10 000 lidí za pár hodin, že si nikdo nic neužije. A co pak, když dáte vstupné zadarmo, že? Aneb jak jsem pravil v nadpisu - bylo to přesně jak fronta na banány. Dejte něco zadarmo a lidé vam utrhají ruce, i kdyby to bylo kdoví co. Chápu, že záměr organizátorů byl opravdu chválihodný, ale asi si raději zaplatím a budu mít na prohlídku klid.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Krásné vyprávění. Pražská muzejní noc se vážně povedla a musím říct, že přímo mne nadchnula po dalším kulturním vědění :-) Vydal jsem se objevovat noční Prahu společně s Pavlem, který sice nevydrží hledět na barokní obraz ani celých 20 vteřin a projíždí galerijní obrazy stejně rychle, jako když míjíte na eskalátorech v metru reklamní tabule, ale v jeho společnosti dostává návštěva galerie zcela jinou dimenzi. Naše pochůzka začala v letohrádku královny Anny, tedy v Belvederu. Probíhala tam výstava renesančních reliéfů s mytologickými výjevy, které jinak najdeme zvenčí na cviklech mezi arkádami sloupů této stavby... No nic. Prohlídka byla rychlá, trochu nás vyděsila fronta, s níž jsme se nahrnuly dovnitř, kde následně bylo nedýchatelno. Cestou jsme ještě popadli informační brožurky a už si to mířili Královskou zahradou a hradním nádvořím do Schwarzenberského paláce na výstavu barokního umění. Nově zřízená výstava v renesančním paláci byla výborná, jenom z odborného hlediska jsem nechápal, z jakého důvodu v jedné místnosti vystavovali grafické otisky dřevořezů Albrechta Dürera, který s barokem nemá nic společného. Ale budiž, rád bych si otisky prohlédnul, kdyby mne Pavel nechytnul za rameno a neodvedl do další místnosti, abych nezdržoval :-) Zaujaly mne krajinomalby Jana Jakuba Hartmanna (Alegorie Vody, Alegorie Země), dokonce k nim byla komentovaná prohlídka, kterou jsem si nemohl nechat ujít. Na Pavlovi bylo vidět, že je krajně nespokojen. Další místnost odmítal navštívit se slovy "Tady jsou samé děvky, jdeme pryč." (tím myslel portréty šlechtičen). Měl jsem v plánu tam setrvat déle, ale Pavel měl v jistých chvílích nutkání mne zabít, tak se šlo ven a rovnou na Příběh Pražského hradu. Fronta tam byla neobyčejně dlouhá a protože by nám zbytečně zabrala hodně času, rozhodli jsme se čekání zkrátit menším předběhnutím davu. Tím jsme si zkrátili čekačku asi o dvě hodiny a po 10 minutách jsme byli uvnitř. Tam pro nás začal očistec. Jedna babka, patrně velmi všímavá, si také všimla toho, že jsme ve frontě nestáli od začátku jak se sluší a patří a začala do nás rýt nehodnými, i když oprávněnými, poznámkami. Jak lidé zpozorovali, že tu je hrdinka, připojili se k ní a už jsem koukal nepřítomně do stropu a dělal, že jsem cizinec a nerozumím česky. Nicméně nikdo nešel za ochrankou, takže jsme se z předsíně dostali na výstavy a mluvky mohli akorát bručet do románské zdi. A stejně jsem tam viděl "Carlose", člena ochranky s nímž se znám z katedrály, takže by stejně mluvky ostrouhaly. Výstava je to dokonalá, doporučuji ke shlédnutí. Jenom jeden model Hradu a hlavně katedrály ukazující podobu v druhé pol. 14.století je nějaký chybný, je tam něco tam zjevně tehdy nemohlo být :-D No nic. Dalším bodem našeho programu byla návštěva Obrazárny P. hradu. Bylo tam plno. A fronta dlouhá. Dali jsme si pauzu a začali pojídat tlačenku na nádvoří, kterou jsem k této příležitosti zakoupil. Svačinkou jsme přišli o možnost návtěvy obrazárny, zavřeli nám před nosem :-) Měli jsme namířeno na Karlův most a navštívit mostecké věže. A to se nám povedlo! Schody v Malostranské věži jsou poněkud strmé, ovšem z ochozu je neobvykle krásný výhled na Malou Stranu a Pražský hrad. Totéž platí o výhledu ze Staroměstské mostecké věže. Ale těch lidí tam, to nebylo pěkné. Ještě připomenu, že na mostě jsme se setkali s Petrem a Zuzkou, pak se nachvíli oddělili a zakončili opětovným setkáním na Staroměstském náměstí, kde nám orloj odbyl jednu hodinu v noci. A okénka se neotevřela, takže podívaná nebyla. No a pak se jelo domů... Na Pankráci ještě strojvůdce zatroubením odehnal Pavla od soupravy, když se před rozjížděním snažil přes sklo vyfotit Petra a Zuzku, aniž by držel odstup od bílé čáry.

Unknown řekl(a)...

Koukam, ze jsi mi sem napsal skoro zapis do vlastniho blogu ;)

Nicmene jste si to taky paradne uzili. Co se tyce Pavlova neodbytneho postuchovani te k dalsim mistnostem - tady bych souhlasil, pac ty dokazes koukat na jeden obraz pul hodiny ;)

Anonymní řekl(a)...

Jak se Pavel zminil, ze mate v planu obrazarny, tak jsem odmitl jit s vama, ptz jsme dostal strach :-)
Ale ona by te vylecila expozice, ktera byla v Rudolfinu aneb predstaveni Gottfrieda Helnweina, nejvetsiho uchyla pod sluncem (a to jsme jen hledali toaletu :-(

Unknown řekl(a)...

Neboj, do obrazaren bych nesel. To by me zajimalo, kde Pavel prisel k tomu, ze se chci divat na obrazy.

Jinak ale verim, ze mnoho uchylaku beha volne ve spolecnosti a vystavuji mnohe hnusy.