Návrat ztraceného syna

...aneb změna je život.

Je tomu již nějakou dobu, co se zde na blogu objevil nový záznam. Jmenovitě to bylo Přežití, které mělo po více než čtyři měsíce výsostné první postavení. Až by se zdálo, že jsem to já osobně nepřežil...

Přežítí, 22. - 24. květen

Budu citovat z oficiálních stránek webu - tato jednodenní akce jest silně fyzicky a psychicky náročnou aktivitou. Koná se, jak jsem již naznačil, pouhých dvacetčtyři hodin a to od pátku od noci, do soboty toho samého času. Není to asi tak ihned zřejmé, ale během této doby je možné nasbírat nespočetně zážitků, jelikož je to soutěž velmi intezivní. Dalo by se říci až na dřeň....

České nebe...

...jest poslední a aktuálně nejvíce hranou hrou z dílny pánů Smoljaka a Svěráka. Nebo lépe řečeno - Cimrmanů a cimrmanologů.

Sázava podruhé, 2. - 3. 5.

Nový rok, další vodácká sezóna, další příležitost se vyblbnout na vodě, ve vodě, prostě vůbec strávit víkend s přáteli. Ani tentokráte jsme neodolali a prvním letošním mokrým úlovkem je Sázava.

OTOB aneb České středohoří na kole

OTOB, což ve zkratce znamená "O Trofej Outward Bound", je, tedy vlastně už byla, třídenní soutěž v Českém středohoří (konaná 24. - 26. dubna). Soutěží týmy složené ze třech lidí. Je úplně jedno, jak jsou namixovány. Poměr holky kluci je, jak jsme zjistili posléze, naprosto nerelevantní poměřovací stupěň kvality výkonu. My, Iriador, jsme složili rovnou týmy dva a vyrazili jsme vstříc víkendovému dobrodružství.

Pražské Benátky

Tento článek je spíše takovou recenzí na probíhající výstavu a exkurzi do historie Karlova mostu a přilehlých oblastí. Měl jsem to štěstí, že jsem se jako doprovod školní exkurze dostal zadarmo na tuto velice pěknou akci, která mne opět o něco málo poučila.

Celé představení se skládá ze dvou částí - první je prohlídka muzea Karlova mostu a druhou jest plavba lodí podél nábřeží a rozhled po historických budovách.

Započli jsme s prohlídkou v muzeu. To se nachází v budově bývalého špitálu Křižovníků s červenou hvězdou na Křižovnickém náměstí. První navštívenou místností byla zádušní kaple ve sklepení kostela sv. Františka, který byl vybudován hned vedle špitálu. Z historického zdění a výzdoby se zachovaly pouze dvě sochy sv. Anežky a kousek omítky. Toť veskrze všechno.

Nicméně důležitějším faktem je právě sv. Anežka. Ta založila špitální bratrstvo, které později papež Řehoř XI. povýšil na bratrstvo s řeholními pravidly - oni Křižovníci. Tito mládenci se nakonec usídlili u Juditina mostu, kde si vybudovali klášter, špitál a kostel. Financování provozu špitálu a chod kláštera bylo zajištěno mýtným, které vybírali za přechod po tehdejším Juditině mostu. Jenom taková perlička - nejdražší mýto bylo za přechod svatebního průvodu (nikoliv pro obchodníky, jak by si člověk myslel).

Zároveň s touto zádušní kaplí jsme zhlédli i vykopávky původního vchodu do špitálu, který ústil na vstup k mostu. Je až s podivem, že původní Praha byla minimálně o 3 m níže posazená, než je dnes. Ty vykopávky to hezky dokazují.

Z kaple se přesouváme do muzejních prostor, kde jsou expozice zaměřené na historii Karlova mostu, jeho stavbu a lidi s ním spojené. Jenom rychlý exkurz do minulosti - Karlův most vznikl poté, co byl Juditin most z větší části pobořen záplavami a nebyla vůle jej znovu opravovat. Proto Karel IV. dal příkaz vybudovat most silnější a lepší, který bude přírodě odolávat snáze.

V několika expozicích je krásně popsán celý popis stavby, zkonstruovány malé modely tehdejších beranidel (na zatloukání pilonů do dna Vltavy), čerpadel vody a jeřábů. Celé to dokumentuje malý model, plný člobrdů na stavbě. Následoval odborný rozbor vrstev mostu, od počátků, přes opravy v šedesátých letech až po nynější rekonstrukce. Podtrhovala to poslední místnost, která byla věnována sochám na mostě. Jednak staré náčrty a výpočty rozmístění soch a pak i vyjmenované a detailně popsané.

Tím naše exkurze končila a my se přesouvali do lodiček, které nám předchozí teorii ukáží in natura. Projížďka lodí začíná pod samotným Křižovnickým náměstím a nultými oblouky obou mostů.

Samotný nástup do lodí probíhal značně netypicky. Když jsme se usadili, tak ne abychom jeli, ale bylo nám nabídnuto občerstvení. Pro děti limonáda a pro nás dospělé (rozumí se i moje osoba) byl v nabídce čaj, káva a pivo. Nejsem prase, abych chlastal hnedle po ránu, že ano. Touto dobou jsem ještě nebyl ani probuzen, tudíž káva to jistila z povzdálí.

Projížďka trvá něco kolem půl hodiny, člověk zhlédne nejprve zbývající části mlýnů, které sousedily s Karlovým mostem (dnes je tam klub Lávka). Poté následuje až intimní pohled na staré a nově opravené oblouky mostu s popisem rozdílů barev a tvarů jednotlivých kamenných kvádrů. Na stěně nábřeží je i taková zajímavost - středověké měřidlo vodní hladiny zvané Bradáč. Když voda sahala tomuto obličeji až po pusu, mohlo se prý jezdit na Staroměstském náměstí na lodičkách.

Pokračovali jsme pod mostem až do Čertovky, kde na stěnách domů je ještě krásně vidět omítka po povodních z roku 2002 sahající až k hornímu okraji oken v prvním patře.

Jízda pokračuje k Mánesovu a končí u Čechova mostu. Cestou je možné si prohlédnout jednotlivé pamětihodnosti, které se na nábřeží vyskytují (ne, že by to člověk neviděl už někdy z ulice). Perličkou na závěr byla labuť sedící na vejcích, těsně před cílovou (a zároveň startovní) pozicí lodě. Prý, když se zadaří, budou dvě labuťátka. Aspoň tedy něco pozitivního, krom kamenných staveb.

Byla to velice hezká exkurze, člověk se aspoň odreagoval od práce a poslechl si kus pražské historie. Horší je však cena - pro dospělého 150,- Kč a pro skupiny (asi školní) 70,-. Říkám si, že kdybych to neměl zadarmo, že by se to možná ani nevyplatilo. Nicméně, to už je na jinou diskusi.

Kopali chlapci, kopali

Je tomu již dvacet pět let, co byla zasazena malá hruštička na naší zahrádce. Napřed jsem jí moc nevnímal, přeci jenom mi byla naprosto ukradená, když jsem měl všude okolo nějakou tu hračku. Ani můj první nožík, se kterým jsem místo do hrušky šel raději ničit drahé a krásné schody, nepřiblížil moje kroky tomuto stromku.

Pak začala plodit a já jsem si uvědomil, že tu máme nějaký strom, který mi může být i prospěšný. Hrušky vesele zrály rok co rok, spokojenost na všech stranách (tedy osobně jsem se jí neptal, ale kdyby nechtěla, tak snad nic nevyplodí, to dá rozum). Pak přišel malý hajzlík, říká se mu "padlí". Tento houbovitý humus zničil tak hezký strom, listy znetvořil a vysál všechnu životní sílu, kterou hrušeň ještě měla.

Došlo tedy na nejhorší, porážka nevyhnutelná. Termín byl domluven, dva statní pomocníci přišli kamarádovi na pomoc v těžké chvíli. Přeci jenom je to i záležitost srdeční, proto ta morální a fyzická podopora. Jenomže příroda si řekla:"Ne! Takhle, chuligáni, to tedy opravdu nepůjde."

Ještě v den exekuce lilo jako z konve, půda se hezky nasála a bylo vymalováno. Nicméně jsme přeci chlapi, tak nebudeme odkládat nepříjemnosti na potom a vrhneme se do toho po hlavě. Nářadí připraveno, pivečko roztočeno, hruškovice otevřena a můžeme začít.

Nejprve se k popravišti postavíme a zrakem znalců posuzujeme další taktiku. Nejsnazším přístupem bude direkt na bránu - okopat, podkopat a vyvrátit. Řeknu vám na rovinu, že z té malé hruštičky se stala pěkná svině. Mrcha se rozrostla a nechtěla se jen tak nechat porazit (ono kdo by taky o svůj život nebojoval, že?). Kopali jsme, kopali, až nám bylo sakra horko. Nejenomže byla půda nasáklá a byla zbytečně těžká, ale brzy jsme se dostali na jílové podloží, které nám práci ještě přidávalo.

Je pravdou, že klacky pod nohy nám padaly skoro samy. Samotný bůh nářadí se proti nám spikl a když Pavel ohnul hliníkovou lopatu skoro k nepoužití, Petr další zlomil a já pak ohnul malou zahradní lopatku, říkal jsem si, jestli se nám to dneska vůbec podaří.

Podařilo, milé děti, podařilo. Po třech hodinách úporného souboje s nepřízní osudu jsme chudinku vyvrátili a odkouleli stranou. Nevěřil bych, že ten poslední kus kmene bude tak těžký. Ale což. Dobrá věc se podařila a my mohli jít oslavovat úspěch, dvanáctka plzeň a k tomu domácí čepování, to je odměna nade vše.