Po krásném létě přišel sychravý podzim, začal i nový školní rok (někomu rok akademický, ale to už je jen takový detail). Spolu s tímto vším se otevřel i nový ročník brontosauřího klubu v Praze. Každé úterý se budeme scházet v Senovážné ulici 8, ve dvoře. Tedy né ve dvoře, ale v klubovně, která je ve dvoře, aby si to někdo nevyložil tak, že jsme banda homelessaků a musíme žít na ulici. První klub dostal název - Babí léto nejen pro baby - a měly ho na starosti Hančí s Maggi.
Slečny zvolily jemný nástup, a tak se vzpomínalo na naše mladá školní léta, kdy jsme se pokoušeli vždy na podzim vyrábět z darů přírody všelijaké nesmysly. Nezůstalo však jenom u vzpomínání, šlo se hezky na tvrdo, na dřeň.
Začátek klubu je v šest hodin, ale jako obvykle jsme se scházeli postupně až do půl sedmé. Je pravdou, že jak není žádné přihlašování, vstup je naprosto dobrovolný a volný, tak nikdy nikdo neví, kolik lidí přijde. Tím pádem se zhruba v půl sedmé prohlásilo, tedy Maggi rázně vkročila do volné debaty a utnula ji, že jsme v počtu dostatečném a klub může začít. Přítomní jedinci byli: Hančí, Maggi, Honza, Kuba, Terka, já, Anežka a Pavel, Pavel, Pavel, Pavel (Abbik, PVC, Bystřický, Pája). Postupně pak docházely další osůbky - Bára, Klárka a Ivča. Nicméně v průběhu večera jsme nebyli v takovéto silné sestavě, jelikož někteří jedinci mizeli a nebo přibývali a to všechno tak nějak náhodně.
Nejprve přislo na pořad dne tvoření zvířátek z kaštanů. Ale abychom to neměli tak jednoduché, museli jsme nejprve vytvořit prostorové uskupení z nás samých. Nejprve jsme se rozdělili do skupinek, Maggi hodila dvěma kostkami a čísla pak znamenaly, kolik rukou a nohou to dané uskupení musí mít na zemi. Několikráte jsme to zopakovali, protože výtvory některých jedinců a skupinek byly tak povznášející a originální, že to ani popsat nejde. Zvláště bych zde vypíchnul fakt, jak mají lidé ve zvyku kombinovat až překombinují. Tak kupříkladu udělají raději stojku (kvůli nutnému omezení nohou pro skupinu), než aby udělali trakaře. Inu, jejich věc. (Tady je asi nutné upozornit, že jsem zrovna v této kombinaci taky figuroval, ale to už je nepodstatné... důležité je, že to dělají jiní.)
Po tělesech jsme přistoupili již k samotnému kaštanování. S Abbikem jsme nemohli než vzdát hold názvu sdružení a vytvořit velkého brontosaura. Kupodivu ta změť pospojovaných kaštanů připomínala toto pravěké zvíře a Maggi jej ihned poznala. Ostatní skupinky tvořili stonožky, mandelinky bramborové (ty bych chtěl zvláště vypíchnout, vypadaly nádherně. Bohužel jsem nejprve myslel, že dělají mandarinky, a pak jsem se hodně divil tomu vzhledu, kdy to mělo očička.), Pája vytvořil sluníčko, ale já mu to přehodnotil na podvodní minu. Mezitím si Maggi a Hančí braly dobrovolníky do zadu do skladu, kde se se zavázanýma očima přecházel podzimní les. Tedy byli jste donuceni si sundat ponožky a pak pomalu polehoučku cupitat přes hlínu, šišky, listí, ořechy a led. Abyste si vyzkoušeli, jak to v lese vypadá. Já tedy nebyl až na ty šišky, hlínu a led schopen určit vůbec nic, ale až tak zásadní to nebylo. Sice bych po tmě v lese nepoznal, kde jsem, ale což.
Když jsme se všichni vystřídali, šlo se na voskování. Zde Maggi někde uzmula starou žehličku, kterou bylo nejspíš možno zničit, nechala ji nahřát a tavila na ní voskovky. Takto natavené se pak přikládaly na křídový papír a tvořily se z toho obrazce. Musím říci, že abstraktní umění hadr. Moje výtvory byly trošku více depresivní, zvláště, když jsem si uvědomil, že tvary se mi moc neobtisknou, spíše nějaká hrana či čmouha. Holt tedy příště.
Pak nastala volná zábava, kdy něktěří ještě dělali s kaštanama, hráli si s voskovkama a zbylí pili čaj. Tolik tedy k náplni prvního klubu a těším se na příští setkání.
Žádné komentáře:
Okomentovat