čtvrtek 16. října 2008

Matrix, 14.10. (bront. klub)

Již podruhé jsme se v tomto semestru sešli, abychom otevřeli večerní brontosauří klubový program. Tentokráte jej měla na starosti Klárka a vymyslela si téma Matrix. Jistě každý zná tuto perlu sci-fi. Neo, Trinity a Morpheus byli ve své době snad nejobdivovanějšími hrdiny a nám byla dána možnost... možnost se připojit.

Jak to tedy celé probíhalo? Velice hezky, mohu-li hodnotit celek již na začátku. Sice to mělo mouchy technického rázu, vše nevyšlo tak, jak by mělo, ale myslím, že každý odcházel s pocitem naplněných očekávání.

Ono, co se taky dalo očekávat,že? Večer byl v programu označen jako překvapení a žádná informace navíc. Z takovýchto kusých indicií se může vyloupnout naprosto cokoliv. A že se Klárka nenechala zahanbit! Již v šest hodin nás s Kubou a Honzou Dráče sešikovala do pozoru, dala nám KNGčko, štít, mapu a prohlásila:"Jeďte na Strahov. Blok 5, pokoj xy." To bylo všechno, a tak jsme vyrazili.

Cestou jsme si prohlédli mapu centra Prahy, kde byly označeny hlavní památky kroužkem. Předpokládali jsme, že tvoříme skupinu jedna, na Strahově nás bude čekat list s instrukcema a my půjdeme dál. Mýlili jsme se. Na Strahově jsme byli přivedeni do jiného stavu. Tedy, samozřejmě, že nás nikdo neznásilnil, mno, i když to se taky nedá takhle říci. Popravdě jsme jistým způsobem znásilněni byli. Místo obyčejných účastníků se z nás stali agenti (každý si jistě pamatuje Mr. Smithe a jeho slušivě oblečené dva kolegy) s Klárkou v čele. Když se tak stalo, honba za zničením matrixu začala.

Ostatní účastníci se rozdělili do dvou skupin a vyrazili hledat nápovědy a indicie k prolomení kódu do hlavního systému. My, agenti, jsme měli za úkol jednotlivé skupinky nahánět a řezat hlava nehlava - přeci si nenecháme zničit našeho chlebodárce,ne? Bohužel nyní se vyskytly technické problémy a ty nás zdržely na Petříně tak dlouho, že jsme nestihli inhumovat druhou skupinku, jenž nám doběhla na hrad, kde jsme na ně chtěli přichystat past. Ta první měla přijít na Petřín, kde jsme mezitím nechali Anežku s Pájou (ti jediní se nepřipojili k matrixu a vzali si červenou pilulku), kteří se o ně pak postarali. Tím jsme to bohužel jako agenti pos... tedy podělali. Inu, co se dá dělat, musíme zpět ke klubu, kde se bude konat poslední bitva.

Než jsme se vydali zpět, potkali jsme Šárku, která dorazila později a automaticky se připojila k agentům. Setkání proběhlo u katedrály sv. Víta. Tam nám bylo oznámeno, že jsme se minuli s tou druhou skupinkou pouze o vzdálenost celého hradního komplexu. Neváhali jsme a v posledním záchvatu hněvu jsme vyrazili a chtěli je ještě pokořit. Šárku byla jmenována hlavním zdrojovým kódem a v závěrečné bitvě jsme jí tak přiřkli nejdůležitější roli. Skupinka prý vyrazila pěšky a my se proto vydali metrem. To, že Kuba neměl tramvajenku, jsme raději ani neřešili.

Kousek od klubu jsme již viděli, jak se ta tlupa osvobození-chtivých člobrdů dobývá přes dveře do domu, kde brontíci sídlí. Nečekali jsme a vyrazili za nimi. Bohužel nějaká ženská zrovna v tu chvíli neměla nic lepšího na práci, než jít se psem na procházku a plést se nám pod nohy. Psík byl malej, hnusnej a ke všemu moc štěkal (dodnes nechápu, proč tak malé stvoření si dovoluje na něco, co je o 80 kg těžší a rozšláplo by jej to na místě! To něco jsem byl já, samozřejmě!). K naší velké nelibosti jsme museli zanechat pronásledování a již v poklidu jsme si šli sednout s nimi do klubu a vyčkávali návratu zbylých účastníků.

Ti se, naprosto nepochopitelně, vydali zpět z Petřína pěšky, i když věděli, že sraz je ve 20:45. Přišli hodně po deváté, jako by se nechumelilo. My, agenti, jsme přezbrojili a stali se z nás části zdrojového kódu, které šli vyčkávat na náměstí Republiky, kde se poté udál finálový souboj. Ale, nepředbíhal bych tolik. Vstupní kód do matrixu museli účastníci rozluštit a měli k tomu i vědmu, která byla zaúkolována, aby jim v případě nouze pomohla a lehce napověděla. I tak to ale trvalo naprostou věčnost, než se za námi vydali. My tam z hecu bavili kolemjdoucí bitvami a takovým malým tréninkem. Pak přišli a... zvítězili. Bohužel jsme byli předurčeni umřít již od začátku a to mně tedy nesedí, takováhle role, ale dobrá, k obecnému prospěchu jsem ochoten obětovat mnoho. Abych ještě vyzdvihnul tu nejdůležitější roli, kterou hrála Šárka. Nemohla totiž zemřít dříve, než umřeme všichni ostatní, kteří ji bráníme. Takže s vervou nastoupila do přední řady a šla vybíjet lidi po desítkách. Jak jste jitě pochopili, my smrtelní byli, účastníci ne. Holt, někdy se daří, jindy ne.

Neo uspěl, nové lidi z matrixu osvobodil a samotný systém přivedl do záhuby. Agenti zklamali. Možná příště...

Po bitvě jsme se ještě vrátili na chvíli do klubu a pak, v půl jedenácté, se uklidilo, zamklo a odešlo. Tím byl úterní program zakončen, bylo to skvělé a těším se na příště.

4 komentáře:

Žvejka řekl(a)...

Ty jo, takový chvály... Mno to si nezaslouží ai omylem, pač se to fakt celý pos****... Tak snad to někdy napravim.. Ale i tak, jsem ráda, že se to aspoň trochu líbilo.

Anonymní řekl(a)...

mě se to líbilo taky :) a ten článek naprosto vystihuje pocity agentů :)
aneb ne vždy se vše daří podle plánu :)
ale zaběhal jsem si hezky :)

Vochechule

Anonymní řekl(a)...

Jo klub byl pekny a clenek je taky supr...

I kdyz se vam to az tak nepovedlo, tak stejne jsme si to uzili...Zvlast kdyz jsme koukali za kazdy roh, jestli tam na nas necekate...byla to dobra paranoa:oD

Hanci

Tomáš Hroch řekl(a)...

To jsem rad, ze jsme ve vas vyvolali takovy strach ;) Oni agenti byli strasidelni!