Improvizační souboj, 22.10.

Co se vám vybaví, když se řekne "improvizace"? Jistě je to mnoho různých spojení a ještě více situací. Co když to ale změníme na "divadelní improvizace"? To už tak moc různých možností nedává, zato to docela silně vymezuje kulturně zaměřenou akci, na kterou nás Maggi pozvala do divadelního klubu Osma, který má sídlo v DDM v Kobylisích.

Znám ten pojem divadelní improvizace, sice jsem si takové představení dokázal představit pouze hodně matně, ale měl jsem nějaké tušení. Takovou představu jsem si však hýčkal do doby, než jsem byl v tuto středu vyveden z naprostého omylu. Netušil jsem, že existuje nějaká improvizační liga a že se v tom pořádají soutěže. Dovolte mi, abych to uvedl na pravou míru a pokusil se popsat, jak to všechno funguje.

Jak jsem se dozvěděl z informačního letáku a z webu, forma těchto soutěží vznikla v Kanadě, kde si vzali kousek od divadla a kousek z hokeje (co byste taky od nich čekali, když tam na severu nemají moc, co dělat). Každé takové klání jest mezi dvěma týmy, kteří ale nesoupeří, nýbrž se snaží co nejlépe zahrát svoji roli a ještě ke všemu podporovat souhru ostatních členů i soupeřů. Celé toto dění sleduje bedlivým okem rozhodčí, který má ku své pomoci dva čárové rozhodčí. Ti všichni mají za úkol losovat témata, vybírat kategorie, ve kterých se bude scénka odehrávat, hlídat vymezený čas a samozřejmě trestat fauly.

Postupně si to tedy rozebereme. Týmy jsou v naší české improlize rozděleny na dvě kategorie - dospělí a středoškoláci. Každá kategorie má několik týmů z různých částí republiky, které se v pravidelných intervalech spolu utkávají ( a samozřejmě v mezičase trénují). A že je opravdu proč trénovat. Jednotliví herci nesmí používat ke svému výstupu žádné rekvizity, krom oblečení, které mají na sobě. Vše musí předvést tak, aby bylo poznat, s čím pracují, co přesně dělají, ale je nutno to vyjádřit řečí těla.

Samotné klání je pak dlouhé zhruba dvě hodiny, což je dle mého názoru délka normálního představení a herci si opravdu máknou (bylo mi to hned divné, když za vstup chtěli 50 korun. Myslel jsem, že to bude tak půl hodinka a půjde se domů, ale chyba lávky.) Celé jejich snažení sleduje rozhodčí, jak jsem už řekl. Tento v průběhu scénky ukazuje rozličným způsobem (a za pískotu píšťalky) různé fauly - zbytečné prodlužování, vypadnutí z role, použití nedovolených prostředků, bránění druhým ve hře, strhávání pozornosti, apod. Po skončení daného bloku si pak zavolá herce k sobě a když nedokáží uspokojivě zdůvodnit, proč tak hráli, dostanou trestné body. Co je ale velmi pikantní záležitost - diváci mohou velice snadno vyjádřit nelibost s takovýmto posudkem tím, že po rozhodčím metají pantofle (tyto se dostávají u vstupu, každý má jednu). Bohužel pantofle jsou z důvodu bezpečnosti jemně tkané, takže skoro nic neváží a pořádně nelétají. Sice škoda, ale aspoň si člověk hodí.

Konečně jsme se propracovali k jádru pudla a tím jsou scénky. Každý divák při vstupu do sálu napíše na papírek dvouslovné téma a vhodí jej do připravené nádoby. Z této je pak při vystoupení losováno. Rozhodčí tedy vylosuje papírek, přečte si název a rozhodne, v jaké kategorii se bude soutěžit. Zde je tak velká škála možností, že vás odkážu na oficiální stránky ligy, abyste si případné informace dohledali sami (www.improliga.cz). Jsou samozřejmě i kategorie, při kterých se nelosuje téma, ale rozhodčí zvolá do řad diváků a chce po nich nějakou odpověď. Tak například chce náhodně zvolené místo konání, vyhlásí kategorii a je již na hercích, co si z toho vezmou a jak to předvedou. Na přípravu mají skupinky vždy zhruba tak dvacet vteřin, ve kterých je neznalým diváků vysvětleno, cože se v dané kategorii po hercích chce. Když lhůta skončí, rozhodčí pískne a už se hraje.

Jak jsem již zmínil, je nezbytně nutné, aby herci hráli spolu a nikoliv proti sobě. Hodnotí se nejenom výkon daného týmu, ale i jejich schopnost spolupráce s někým dalším. Co se týče výsledného hodnocení - tam rozhodují diváci. Když si rozhodčí řekne své ( a dostane i párem papučí ), dostanou diváci prostor, aby hlasovali, která strana se jim líbila více. Ten, kdo zvítězí, dostane bod. A takto se hraje až do konce. Ti s více body vyhrávají, to je přeci jasné.

Musím říci, že mne toto kulturní vyžití velice zaujalo a rozhodně se budu pravidelněji zúčastňovat klání. Je to totiž velice pěkná podívaná. Herci, byť všichni amatéři, podávají excelentní výkony a člověk se i dost nasměje.